L a d ě n í

5. září 2013 v 22:05 | L.Valentová |  ☼Básně
Žlutá se k brčálové kloní,
zelená se v hnědé záhy rozplyne.
To vše se zlehka utopí
jedenkrát v přílivu azuru,
a hnedka v blankytu jitra
procítání.

Světýlka jeřabin jako mihotávky
jsou sestry poutníků
zvlněné, rozbrázděné země.
Ten lístek podzim utrousil
do hnědě rozvláčněné hlíny.
Kdo by řek, že je z palety.

Hlavička z kapradin
jen se trochu diví.
Je to snad skřítek,
či probuzená víla ?
Budí se do sluncem
lemované země.

Barvy si vyšly do plesu,
jedna se druhé uklání.
Tolika noblesy a plezíru!
Ta ladnost v poklonách
v tanečním koloritu!
Altové zpěvy z oblohy.

My jihnem skoro bez dechu
v barevné harmonii.
Je to jak v něžném snu,
vlajícím rozednění,
v mokřinách skrytých nadějí.
Nedávná probuzení.

Je to sbor pastelů,
anděl je křídlem
vyzval k tanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama